Sebeinscenace Lenky Reinerové jako „poslední pražské německé spisovatelky“

Lenka Reinerová, která je od 90. let v médiích označována jako poslední pražská německá spisovatelka, využívá tohoto svého jedinečného postavení a stylizuje se – ať už v médiích nebo ve svých textech – jako nositelka této tradice. Tento příspěvek se zabývá inscenací Reinerové jakožto poslední německy píšící židovské autorky v Praze. Tematizuje některé aspekty jejího díla, které odkazují na tuto literární tradici, a současně upozorňuje na problematiku celého pojmu „pražská německá literatura“. Na příkladu modelu „symbiózy“, který Reinerová předkládá jako vystihující charakteristický rys kulturního soužití v Praze 20. a 30. let (do obsazení Hitlerem), příspěvek upozorňuje na schematičnost veškerých stávajících modelů pro tzv. Pražskou německou literaturu, a to i takových modelů, které navrhli doboví svědkové, k nimž lze řadit právě i Reinerovou.Lenka Reinerová, die seit den 90er Jahren in den Medien als die letzte Prager deutsche Schriftstellerin bezeichnet wird, nutzt ihre einzigartige Position und sie stilisiert sich – sei es in den Medien oder in ihren Texten – als Träger dieser Tradition. Dieser Beitrag beschäftigt sich mit der Inszenierung Reinerovás als letzte deutsch schreibende jüdische Autorin Prags. Er thematisiert einige Aspekte ihres Schaffens, die auf diese literarische Tradition hinweisen, und er greift gleichzeitig die Problematik des Begriffs „Prager deutsche Literatur“ auf. Am Beispiel des Modells einer „Symbiose“, das Reinerová als ein treffendes Merkmal des kulturellen Zusammenlebens in Prag der 20er und 30er Jahre (bis zur Machtübernahme Hitlers) vorlegt, weist der Beitrag auf den schematischen Charakter sämtlicher bestehender Modelle für die sog. Prager deutsche Literatur hin, und zwar auch solcher Modelle, die durch die Zeitzeugen entworfen wurden, zu denen übrigens auch Reinerová zu zählen ist